Každý má svou duhu

Pohledem padesátiletého vypravěče se autor retrospektivně vrací k první polovině svého života, která byla posazena především do osmdesátých a devadesátých let minulého století se vším, co k té době patřilo na malém městě na Vysočině, resp. vzdálené periférii Brna. Na nosné lince děje popisující mnohé příhody ze života, které zažil se svým technicky zdatným, avšak často až nevázaně komicky nemotorným sousedem, popisuje dosti smolný osud svého strýce, který se nechal spolknout tehdejším režimem, a nakonec vážně onemocněl. Osudy a činy mnohých účastníků děje se nečekaně přelévají přes historické změny až do devadesátých let a končí s tím, jak končí celé století. Autor nakonec s odstupem času shrnuje, jak se k němu celý příběh, popsaný na základě skutečných událostí, dostal v takových detailech, které v dětství nemohl ani náznakem postřehnout. Kniha je přesně tak krátká, aby si čtyřicátníci a starší vzpomněli, usmáli se a rychle na to špatné zapomněli, a čtyřicátníci a mladší aby pochopili, v čem už snad nikdy nebudou muset žít. Něco je v ní podle skutečných událostí a něco spojuje nespojitelné, ale popis doby je v plné míře zachován.